Kdekdo se mi snaží vnutit, že můj největší nepřítel je Rusák, Hovno.

Kdekdo se mi snaží vnutit, že můj největší nepřítel je Rusák, Hovno. Můj největší nepřítel je tenhle stát a jeho politici. Premiére Sobotko, vyndejte si konečně vatu z uší, tohle říká ´obyčejný´ člověk.

Na nová auta dotace, za stará naopak příplatek, navrhují. Tak začíná nepodepsaný email, který nám dorazil do redakce. Jeho anonymní pisatel je evidentně naštvaný a frustrovaný. Máme ale proto, že nepřipojil své jméno, brát to, co napsal, na lehkou váhu? My se domníváme, že nikoliv, až příliš to souzní s tím, co denně slýcháme kolem sebe. Volby do sněmovny se blíží a politici by měli konečně začít pozorně naslouchat…

„Tak fajn... Co si ty svině ještě nevymyslí... Revize kotle (800-1500), revize komína (800), v elektřině platím nesmyslné větráky či slunce, ve vodě Francouze, v tabáku neziskovky. Uhlí už je dneska drahé jako svině, a je čím dál horší, cenu dřeva vyšroubovali na šílenou výšku kvůli nesmyslným štěpkám pro Skopčáky,“ stojí v emailu a nutno dodat, že přes jisté zjednodušení a generalizaci má pisatel v mnohém pravdu. Kikdo nám dosud například nevysvětlil, proč jsme v metropoli prodali tak nevýhodně vodu francouzské Veolii a teď platíme jak mourovatí, čím méně spotřebujeme, tím více pak zaplatíme…

A pisatel pokračuje: „Zakázali mi kouřit v hospodě, vnitráci mě sledují na internetu, kdekdo mě může udat za cokoli, všude mě sledují kamery. Kdekdo mi může vlézt do baráku na kontrolu bůhvíčeho, když chci jet někam autobusem, tak abych si na tu cestu šetřil, platím na auto pojistku, dálniční známku, kontrolu u doktora, technickou, teď i nějakou pokutu, mám nařízené pneumatiky, spoustu vybavení, které musím nesmyslně měnit. K doktorům musím dojíždět a když jdu do lékárny, tak se nestačím divit.“ 

A ještě ze mne dělají venkovského burana a nevzdělaného pitomce

„V krámě kupuji jedovaté potraviny, výrobky nikdo neopravuje, všechno se vyhazuje. Na baráku, který jsem koupil za zdaněné peníze, musím stejně platit daň státu, pojištění, a musím ho z něčeho udržovat, aby mi nespadl na palici. Kamkoli vlezu na úřad, platím nějaké poplatky, a ještě na mě čumí jak na otravný hmyz. Halík, Janda, Schwarzenberg a řada dalších darmojedů, které platím, ze mě dělají venkovského burana a nevzdělaného pitomce... A mohl bych pokračovat,“ zlobí pisatele.

„A kdekdo se mi snaží vnutit, že můj největší nepřítel je Rusák... Hovno... Můj největší nepřítel je tenhle stát a jeho politici... Žádný Rusák, žádný soused, žádný normální člověk mě tak zavile nepronásleduje a neokrádá tak, jako tenhle náš dobytek,“ končí drsně stěžovatel.

Premiére, měl byste pozorně naslouchat

Bylo by snadné říci, že se nepodepsal, že míchá jablka s hruškami, že má dům a auto, takže se mu vlastně daří skvěle, proč že si toho tedy neváží… Co je na tomto emailu nejvíce alarmující, je, že se pisatel vůbec se státem neidentifikuje, nepovažuje jej za svůj. Je to ON versus STÁT. Mám velké obavy, že tenhle pocit má mnoho a mnoho občanů a politici nejenže proti tomu nic nedělají, ale svými sebestřednými problémy, kdy si ve Sněmovní řeší vzájemné půtky, ještě přilévají oleje do ohně. Abychom na to nedoplatili všichni… 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na redakce@krajskelisty.cz.    

Vložil: Anička Vančová