Ivan Bartoš: Jsem čistej
17.09. | TXT: Martina Cimpová | FOTO: Tereza Jirásková RUBRIKA: Publicistika
V pětadvaceti začal psychotit, vzal hypotéku na byt a leasing na auto. Do té doby seděl každý den na Žižkově v restauraci Belzepub a všechno o všech věděl. Letos vypadl z předsednictví Pirátské strany a zjistil, že má po letech nejen čas jezdit na tekkno party, ale je zase i DJ. I když nevydrží u beden skákat celý víkend jako zamlada, dokáže něco jiného – zůstat střízlivý. Ivan Bartoš prochází očistcem a já šla kousek s ním.
Kolik jich dáš denně?
Tu dvacku dám. Hele, nemůžeš přestat se vším najednou, to bys ztratil radost ze života. Pokud má člověk nějaké neřesti, prostě se nemůže na všechno vykašlat a říct si: Teď budu zdravej, protože chci bejt zdravej a budu dělat věci jenom kvůli tomu, že to dává smysl. To není můj styl. To, že jsem přestal pařit (nemyslím tím trsat na duc duc), beru spíš jako výzvu, je to vlastně taková soutěž. Jakože když vydržíš nepít tři měsíce, vydržíš i čtyři, a když uběhneš pět kiláků, proč bys neuběhl deset. Proto chodím třikrát tejdně do fitka a mám profi trenéra a dietologa Mgr. Chaloupku, protože já tomu prd rozumím. Jinak to všecko všechno beru jako takový boj sám se sebou.
Já spíš nechápu, jak jsi dokázal pít a zároveň do toho dělat politiku.
Já nechci nikde říkat, že jsem pil. Já jsem hospodskej harmonikář. Já jsem v patnácti usedl do hospody s harmonikou a písničkami, které znali dospělí chlapi, a během toho se mi podařilo odstudovat, dělat Piráty a několikrát se zaláskovat i přestěhovat.
A teď ses vykašlal na pití, které tě od patnácti provázelo…
Každý člověk má nějaký způsob, jak si uvolnit svoje stresy, a ten alkohol osmdesáti procentům populace v České republice, když bych tak baj vočko střelil, funguje. Když odbouráš stres, i ta potřeba odejde pryč. Takže jsem odboural pirátský stres a velmi nepříjemné telefonáty zvládám s grácií a nemusím se ničím dopovat.
Ukončil jsi tedy předsednictví hned po neúspěšných volbách do Evropského parlamentu. Nebojíš se trochu o budoucnost Pirátské strany? Přece jen tam figuruješ od jejího vzniku.
Samozřejmě, že se bojím, ale už podle toho, jak rychle do toho nastoupilo to nové předsednictvo, které je tam prakticky měsíc, to vypadá, že ti lidi si poradit umí. Když jsme začínali dělat Pirátskou stranu, všichni v tom předsednictvu jsme byli úplně jaloví. Ten nový předseda z Ostravy, Lukáš Černohorský, má zkušeností dost. Už je tam pět let, skoro stejně dlouho jako my, dělá lídra Moravskoslezského kraje, což jako uřídit Ostraváky není prdel, protože to je kraj razovity ve všech směrech… To, čím v krizích prochází Pirátská strana, tím si Moravskoslezský kraj a Ostrava prošly už před čtyřmi lety, takové ty různé žabomyší války frakcí… Takže si myslím, že ta strana se beze mě nezblázní, jsem pořád člen a myslím si, že ti lidi na mě dají, protože zkrátka o některých věcech vím víc než oni a zase o jiných věcech vědí víc oni.
Tys ostatní lidi ve straně trochu zastínil. Vím, že jste to interně řešili, kdo bude nová mediální tvář strany…
To je daný, to se nedá ovlivnit. To je možné, když jsi parlamentní strana, že poslanci mohou veřejně vystupovat, i když ne každý to dělá. Ale jen tak ty lidi znáš. Ze socanů například vyjmenuješ deset lidí, od předsedy po třeba Miroslava Pocheho. Vyjmenuješ ministry, vládu… Ale když jsi strana, která není parlamentní, tak oni si nikam nepozvou garanta programového bodu. Chtějí jen předsedu.